OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Zaklínače" tu máme skoro všichni rádi. A tak jakýkoliv filmový pohyb ve světě Andrzeje Sapkowskiho pečlivě sledujeme. Hned na počátku "Vlčího snu" proto objevujeme pár "kontroverzí". První z nich je anime styl, ve kterém proběhla realiace. Hodí se to ke světu "Zaklínače"? Abych řekl pravdu, osobně s tím nemám problém. Dává to světu jinou perspektivu, na kterou nejsem zvyklý, ale nijak mě to neuráží. Hodně debat vyvolává i to, že tu máme etnicky různorodé postavy. A to snad ani nebudu komentovat. Co si ale komentář rozhodně zaslouží, je zasazení a vlastní příběh, který "není kánon".
Děj se totiž odehrává v dobách, kdy zaklínačská pevnost Kaer Morhen ještě hrdě stojí a nejeví žádné známky rozpadu, v jakém ji známe později. Hlavní postavou tu je Vesemir, který se představí v době největší síly i jako dítě. Hlavní děj se točí právě kolem něj a svým způsobem z něj dělá velmi zásadní postavu historie zaklínačského světa. Události filmu neodvratně spějí k pogromu zaklínačů, které nastínila kniha "Krev Elfů". Celá situace má ale svoji uměleckou licenci a z původní knižní předlohy používá jen základní črty. Stejně tak si film pohrává i s postavou Vesemira a znalci díla lehce odhalí nepřesnosti, případně události, které se dle knih staly jinak. Mě to ale vlastně nevadilo. Vesemirův příběh líčí film celkem uvěřitelně a nechává si dost času, aby potřebným způsobem prokreslil postavy, které v něm používá. Za těch osmdesát minut dokáže odvyprávět příběh, který nakreslí oblouk Vesemirova života, vysvětlí jeho pohnutky i změny v charakteru. Současně přivede na svět i uvěřitelného a dobře motivovaného nepřítele, což by "Vlčímu snu" mohly závidět zástupy podobných filmů. Navíc, celý konflikt, který se tu odehrává, nepůsobí rozhodně černobíle a jde na něj celkem bezproblémově nahlížet z obou stran. I tento princip z knih se podařilo do filmu přenést na jedničku.
Jak už jsem zmínil, pro pravověrné puristy bude problémem mírný nesoulad s knihami, jeden nebo dva dějové pilíře, které si vzájemně odporují, ale zřejmě i to, že zaklínači jsou tu mnohem silnější, než v knihách, hrách, seriálech i komiksech. Studiu Mir, které mimo tento film stojí za třeba velmi povedeným zpracování herního originu Škorpióna ve filmu "Mortal Kombat Legends: Scorpion's Revenge", lze vyseknout poklonu i za eRkový raiting. Ačkoliv kreslený, tak film rozhodně není pro děti, a ačkoliv nejde o vyloženou gore záležitost, film v příhodných scénách dokáže vycenit zuby a cedit krev.
Pokud nám tedy Netflix chtěl naservírovat zajímavý předkrm před druhou sérií "Zaklínače", kde by se právě Vesemir měl také objevit, udělal to s grácií. Se seriálovou sérií má ostatně "Vlčí sen" společného trochu více než jen platformu, na které je vysílán. Scénář napsal Beau DeMayo, jenž se podílel i na seriálu. Film věnovaný hlavně Vesemirovi tak lze vnímat jako prequel a představení postavy, která sehraje svoji roli v druhé sérii seriálu.
Nová grafická perspektiva, dobře prokreslené hlavní postavy a zaplnění jednoho v knihách jen lehce načertnutého mlhavého místa na časové mapě. Co více chtít po prequelu k druhé sérii seriálového "Zaklínače"?
7,5 / 10
USA, 2021, 82 min
Režie: Kwang Il Han
Předloha: Andrzej Sapkowski (kniha)
Scénář: Beau DeMayo
Hudba: Brian D'Oliveira
Hrají: Theo James, Graham McTavish, Lara Pulver, Mary McDonnell, Matthew Yang King, Tom Canton, Jennifer Hale, Kari Wahlgren, Keith Ferguson, A.J. LoCascio, Adam Croasdell, Nolan North, Luke Youngblood, Steve Blum, Dee Bradley Baker, Fred Tatasciore, Courtenay Taylor (méně)
Scénografie: Kim Seong Min
prijemne prekvapenie. az na 1-2 detaily mi na tom vlastne neprekazalo vobec nic
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.